Kuba Kubikula divadlo

Dneska byl Kryštůfek s tatínkem na dětském představení od Vinohradského divadla Kuba Kubikula. Díky počasí, tam bylo jen pár lidí. Dle tatínka si to užil, máme půjčenou i knížku, ale vzhledem ke strašidlu Barbuchovi a taky docela starším výrazům, kterým je knížka napsaná, ji brzo vrátíme. Jsem moc ráda, že Kryštůfek má divadlo rád, my s Ivanem chodíme docela pravidelně (díky předplatnému, které má babička) a ráda bych s klukama pokračovala v tradici.
http://www.male-vinohradske.cz/index.php/repertoar/88-kubula-a-kuba-kubikula.

Snažíme se sportovat a pokud to trochu jde, celá rodina. Kryštof jezdí s tátou na kole, zatím ještě nezvládá jízdu bez koleček, tak ho má tatínek na tyči. O čárách jsem se přidala a po dlouhé době vytáhla kolečkové brusle a jezdily jsme společně. Bylo to fajn, snad se nám to podaří zopakovat častěji.

Tak zatím vůbec nestačím psát. Večer padám do hajánek a přes den na psaní moc času není. Snad se to spraví časem. Den po založení bloggu jsme byly s Benym u neurologa. Nakonec jsme si našly soukromého v Jesenici u Prahy. Nezdál se nám tvar hlavičky, konkrétně vystupující švy. Z doktora jsem měla rozpačitý dojem, ale vyšetřil ho důkladně. Nakonec konstatoval, že švy jsou atypické, není to ale důvod k obavám, ale ke sledování. Samozřejmě se zmínil, že v nejhorším případě, by se mohlo jednat o srůstání a přicházela by v úvahu operace. Za dva měsíce jsme objednaní znovu a pak se uvidí. Snad to bude všechno v pořádku.... Beníček se má jinak k světu, krásně zvedá hlavičku, otáčí na obě strany (to hlídám, protože Kryštof s tím měl problém a nakonec jsme museli cvičit pár měsíců vojtovu metodu) a když ho položíme na bříško, strká si nožičky pod bříško.
U Kryštofa poslední měsíc začalo období "Já ne/chci" a také "Co to je". Taky se hodně vzteká, někdy se mi zdá, že neudrží myšlenku a neustále si vymýšlí, co chce (někam jet, něco koupit, hrát si, číst si...) a to mění každou minutu, je to docela únavné. Nevím, jestli je to období, nebo je to spojené i s Beníkem... Taky se chce nosit, což je dle mého názoru právě spojeno s tím, jak Benyho často nosím v náručí, nebo v šátku. No, budeme muset tohle období "přežít". Bude líp :o)). Určitě.

Tak a je to tady. Rozhodla jsem se jít s dobou a založit si vlastní blog, který bude takový "deník" naší rodiny a hlavně našich kluků Kryštofa a Benjamina. Snad vydržím co nejdéle....
A proč tenhle název? Napadlo mě to podle "přezdívek", kterými kluky oslovujeme Fik (Kryštof) a Ben (Benjamin).